Jan Peňás
27. 11. 2019

Když jsem na Minutovník psal větu „Delegáti jsou již ubytovaní na hotelu a jdou si užívat noční Plzeň. Dobrou noc!”, netušil jsem, že někteří studenti si to vezmou až tak k srdci. Je sice hezké, že se má slova stala tak relevantními, ale rozhodně jsem nechtěl, aby zapříčinila vznik plzeňské verze Klubu rváčů, jež byl inspirován skvělým snímkem Davida Finchera, a první křížovou výpravu Mladých diplomatů. Nelíbí se mi mlžný opar, který nad těmito událostmi vznikl, a proto se pokusím vše objasnit.

Jsme mladí, chceme si užívat života plnými doušky (v tomto případě plnými panáky) a pití alkoholu k mládí patří. Touha se opít a užívat si s přáteli je nepopiratelná, avšak měli bychom  trošku i přemýšlet nad mírami. Hranice mezi pohodovým pitím na pokojích a agresivním chováním byla toho večera několikrát převálcována.
Ano, události, jež zapříčinily následné vyhození J. a K., se udály pod vlivem alkoholu a prazvláštní lednice, v jejíž útrobách se nacházely láhve tvrdého alkoholu, a která žadonila o vyprázdnění. Její přání nám bylo rozkazem. Hudba hrála a zpívali jsme, pronášeli opilecká moudra a skleničky nepoznaly stav prázdnoty. Kvalitní společnost, kvalitní zábava.

Zvrat přišel v okamžiku, kdy K. nabídl J. rvačku. Pro vysvětlenou – J. a K. se perou neustále. Nemusí být ani opilí a z minuty na minutu se rozhodnou, že opět porovnají síly. Klukoviny ani s věkem nevymizí a porovnání si penisů už vůbec ne. Byla to nevinná bitka…ano, možná se nemuseli prát hned před hotelem…ano, možná si nemuseli rozbít rypáky do takové míry, že jeli na kontrolu do nemocnice…ano, možná do mě poté nemuseli vrážet a ve výsledku mi rozbít brýle…ale bylo to v přátelském duchu a všichni tři to víme.

Kluci po návštěvě nemocnice přišli na radnici, ale hned vyhledali Jana Hronka. Náležitě se omluvili, ale příchod sankce byl jasný. S humorem jsme vtipkovali, že se za trest kluci naučí Hronkovo vázání kravaty nebo jim naplácá či je veřejně pokárá. Vyloučení byla poslední možnost, ale ta správná. Krok vedoucích projektu pochopili a s klidem přijali. Byl to logický krok, který měl ustanovit jisté hranice. Ovšem rád bych zmínil ještě jednu věc.

Nebyli sami, kdo dělali nepořádek na hotelu a porušovali základy slušného chování a dobrých mravů. Jistá parta, která též požila nadměrné množství alkoholu, si zahrála na křížovou výpravu Mladých diplomatů. Mladí křižáci si za cíl zvolili hotel Ibis v Plzni – hotel, jenž obývali tzv. Spící obyvatelé neboli Střízlivci. Kruciáta vzala plenění Ibisu vskutku důkladně. Válečné pokřiky na chodbách zaznívaly na každém patře. Nikdo nezůstal netknut těmito projevy a Spící obyvatelé radši konvertovali k církvi Stížnosti na recepci. Soudím, že jejich papež, Ethanol I., by jim bouřlivě zatleskal. Bohužel, tak jako křesťanské kruciáty nekončily bez ztrát na životech, tak ani ta Mladých diplomatů zcela šťastně nedopadla. Ale zůstali v rámci humánnosti, ztratili jsme totiž pouze dva účastníky. Úspěšnost první křížové výpravy byla tak fenomenální, že papež přemýšlí o druhé. Avšak zbylí Střízlivci doufají, že regulace zavedené reformní odnoží Mladých diplomatů, tzv. Hronkisté, budou řádně dodržovány.

Taková je pravda, tak se věci udály. Snad se tímto příspěvkem mlžný opar rozplynul a nadále se nebude řešit. Doporučuju některým účastníkům, aby místo popíjení radši nastudovali obdržené materiály a započali sebevzdělávání. Děkuji.